LETECKÁ ARCHEOLOGICKÁ PROSPEKCE

Ústav archeologické památkové péče zahájil v roce 1995 leteckou archeologickou prospekci jako svůj dlouhodobý interní projekt. Hlavním motivem našich začátků byla potřeba doplnit pozemní poznatky o rozložení archeologických situací v trase pokračování stavby dálnice D 11. Jednalo se o prostor stavby 1104, Libice nad Cidlinou (okr. Nymburk) až po mimoúrovňové křižování u Chýště (okr. Pardubice) v délce okolo 27 km a šíři hlavní trasy 100 m. Dále byl proveden letecký průzkum plochy zhruba 80 km, která bude zasažena stavbami spojenými se stavbou dálnice jako jsou přeložky komunikací a sítí.

První získané poznatky, kdy jsme létali pouze ve dvoučlenné posádce a fotografovali průměrnými přístroji na průměrný materiál, nás přesvědčili o tom, že bude daleko výhodnější vytvořit pracovní tým. Po různých obměnách se ustálil na složení pilot, dva archeologové v roli terénních pozorovatelů a navigátorů a fotograf. V této sestavě začal ÚAPPSČ létat od roku 1998. Ve výjimečných případech, fotodokumentace archeologických nemovitých památek v letových trasách poblíž Ruzyňského letiště, tvořili posádku dva piloti, fotograf a archeolog. V této části, kdy jsme létali ve složení: piloti – Tomáš Petráň, proděkan FAMU, Ing. Jan Stehlík, ředitel letecké školy Bemoair; fotograf - Ing. Martin Špelda; archeologové – Mgr. Irena Benková, PhDr. Vladimír Čtverák, vzniklo 860 snímků, které jsou uloženy v databázi. Snímky z databáze je možné objednat u společnosti CinePoint – letecká fotografie.

Výsledky při vyhledávání situací a kvalita získaných fotografií, prezentovaná na několika odborných konferencích, byly podnětem pro jiné archeologické organizace nebo i jednotlivé odborníky ke spolupráci s naším leteckým průzkumem. Řada velkých fotografií je nebo byla součástí stálých expozic nebo výstav v Praze a Kolíně. Několik desítek snímků vzniklo v letech 1999 – 2001 jako součást dokumentace v rámci grantu - Prostorová identifikace hradišť na Berounsku a jejich zapojení do regionální turistiky. Z našich leteckých snímků vznikly dvě samostatné výstavy instalované v Regionálním muzeu Kolín a jeho pobočce v Kouřimi a v Muzeu českého krasu v Berouně.

Pro velké pracovní zaneprázdnění a pracovní změny, kdy bylo pro vhodné období snímkování již velmi složité včas dát všechny jeho členy dohromady, bylo nutné změnit systém leteckého snímkování.

Vzniklá situace byla řešena nově utvořeným týmem. Tvoří jej pilot Ing. Roman Koudelka, šéf jičínského letiště, ze kterého již několik roků létáme. Funkci pozorovatele – fotografa zastává Mgr. Irena Benková a pozorovatele – navigátora PhDr. Vladimír Čtverák. Tato změna si vyžádala postupný nákup nové techniky, kterou jsme nebyli dříve vybaveni. V současné době používáme digitální fotoaparát Olympus F1 – Kit s možností výměny objektivů a pamětí na více jak 1000 snímků za let. Pro záznam průběhu letu a snadnější přenos dat do digitalizovaných map systému ZABAGED používáme speciální leteckou GPS Garmin GPSMAP 295.

Spektrum informací, které byly a jsou získávány při jednotlivých letech se postupně rozšiřuje. Vedle vyhledávání stop po pravěkém a raně středověkém sídelním prostoru – sídliště, hradiště a pohřebních areálech řadové a žárové hroby, mohylníky - jsou dokumentovány hrady, zámky, kostely, kláštery, hospodářské stavby, historická jádra měst a způsoby vesnické zástavby. Dalším typem sledovaných informací jsou terénní změny, proběhnuvší v minulosti bez zásahu člověka – například zaniklé vodoteče nebo vyvolané starší i celkem nedávnou lidskou činností. Mezi ně patří trasy dřívějších komunikací, meliorační systémy a polnosti. Řada lokalit je navštěvována opakovaně v jednom roce nebo po několik let za sebou. Každý rok je jiný a jsou vidět jiné typy objektů. Optimální pro vegetační efekty je poměrně suché období v dubnu a květnu, které modeluje výškové rozdíly a hustotu porostu. Dokumentace je pořizována v různém stádiu vegetace. Dvě hlavní období jsou na zelené a zralé obilí. Vegetační efekt umožňuje řada rostlin. Vedle již uvedeného obilí, kde není vhodný k pozorování jen oves, je možné archeologické objekty sledovat například v řepce, kukuřici, bramborách nebo máku.

Letecký průzkum s vyhledáváním nových lokalit je zatím převážně doplňkovou činností Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. V budoucnu se bude rozšiřovat pro další dokumentaci nemovitých památek pro potřeby archeologické památkové péče Středočeského kraje.

V současné době je v našem leteckém archivu uloženo okolo 1 800 dokumentačních digitálních snímků. Mezi nimi je letecká dokumentace všech keltských oppid na našem území pořízená v rámci projektu Keltská Evropa. Vybrané snímky převedené na velký formát budou součástí expozice v Informačním centru keltské kultury.

Pozorovatelné efekty, které můžeme spatřit z letadla i ze země se váží k půdě, vegetaci a klimatu. Stínové efekty - vznikají při zachycení archeologických nemovitých památek (šikmý dopad světla) vyčnívajících nad současný povrch. Půdní efekty - jsou dány kontrastem mezi výplní objektu (zvlhčení, sedimentace, eroze) a okolním prostředím. Vegetační efekty - jejich viditelnost záleží na půdě, klimatu (např. extrémní suché období) a porostu. Extrémní sucha vyvolávají nad archeologickými situacemi bujnější porost odlišné barvy než okolní substrát. Situace vzniká nad zahloubenými objekty, které lépe zdržují vlhkost a živiny, z níž v době sucha rostliny čerpají. V případě, že archeologické situace jsou tvořeny kamennými strukturami vystupujícími blíže k povrchu vegetace je v těchto místech chudší, snížená proti okolnímu vegetaci stejného druhu, barevně odlišná a lze hovořit o negativním vymezení objektu. Klimatické efekty - vznikají kombinací stínových a mikro-klimatu. Vyfoukaný a navátý sníh na nemovitých trojrozměrných památkách, jinovatka akumulace tepla nebo chladu.

Přírodní projevy v pozorovaném terénu – v minulosti zaniklé vodoteče, nivní uloženiny a pravěké osídlení v jejich povodí. Nejrůznější půdotoky, splachy a další přírodní změny vzniklé v dávné minulosti.

Výsledky lidského snažení – v minulosti hojně používané meliorační práce, které nepodléhaly žádnému stavebnímu či jinému povolení a archeologové se o nich dovídali náhodně, často byly situovány do míst s archeologickými sídlištními projevy. Ve starém a zaneseném meandru řeky je patrný zasypaný kráter po zatoulané bombě z náletu na rafinerii v roce 1944. Terasovité úpravy svahů pro sadovou výsadbu na svazích a v areálu hradiště. Archeologické objekty jsou patrné i pod tělesem bývalé komunikace z níž byly v polovině osmdesátých let minulého století odstraněny násypy a ponechány příkopy.

CHARAKTERISTIKA POZOROVANÝCH OBJEKTŮ

SÍDLIŠTĚ

Nejčastějším objevem archeologické letecké prospekce, sledující vegetační změny, bývají uzavřené bodové objekty. Mohou mít nejrůznější tvary, ale převážně se projevují kruhovými, oválnými nebo obdélnými půdorysy. Bývají doplněni různými krátkými či delšími liniemi. Seskupení objektů většinou budí dojem náhodného uspořádání. Situace vznikla tak, že místa vhodná k osídlení přitahovala svými vlastnostmi i vnějšími projevy tehdejší vegetace různé skupiny lidí v různých dobách vývoje společnosti. Uspořádání jejich příbytků, hospodářských a dalších objektů, pro které se vžil pojem sídliště, někdy respektovalo stopy po starším osídlení, někdy je částečně využívalo. V jiných fázích mohla být stejná plocha využívána jako pohřebiště. Seskupení objektů různých kultur na jedné ploše bývá nazýváno polykulturní lokalitou.

Plné kruhové objekty – tímto tvarem se ve vegetaci projevují zpravidla různé typy zásobní jam, kůlových jamek obytných staveb nebo plotů.

Plné čtvercové, obdélné a oválné objekty – většinou jde o obytné, pracovní, výrobní a hospodářské objekty.

Kratší liniové a čárové objekty – základové žlaby pro ploty nebo palisády, používané pro ochranu nebo vymezení sídlištní jednotky jednotlivců uvnitř sídelního prostoru.

Dlouhé liniové objekty – většinou základové žlaby pro opevnění palisádou nebo jiné vymezení velkých areálů komunity. Obloukovité a jinak vedené ochranné příkopy u pravěkých a raně středověkých hradišť.

Velké prostory vymezené po obvodu – tvar, nazývaný archeology rondel, bývá složený z jednoduchého nebo vícenásobného kruhu či oválu, přerušovaný vstupy, vymezený příkopem. Bývá spojován s kultovními představami tehdejší společnosti.

Velké prostory vymezené po obvodu - tvar obdélníku, čtverce nebo lichoběžníku bývá dáván do spojitosti s existencí dvorců, ale také vojenských polních opevnění od doby římské, přes husitské období až po třicetiletou válku.

POHŘEBIŠTĚ

Plocha, kde se odehrávaly pohřební aktivity, spojené s uložením kosterních nebo spálených ostatků lidí, se na první pohled liší od jakoby chaotických shluků sídlištních objektů. Má jakési systematické uspořádání v pravidelných vzdálenostech u kostrových řadových hrobů překrytých rovy, v jistém rozložení komorových hrobů původně krytých mohylovým náspem, dnes velmi často rozvezeným. Vzájemné vzdálenosti jednotlivých hrobových jam nepřímo indikují velikost násypu. Mezi nimi bývají umístěny žárové pohřby uložené v jámě, v popelnici nebo v prosté zemi.

TYPY HROBOVÝCH ÚPRAV

Žlabem uzavřené kruhové nebo čtvercové prostory s obdélným nebo kruhovým objektem uvnitř. Projevují se tak pohřby ze závěru eneolitu, pozdní doby halštatské až časného laténu a některé hroby keltských pohřebišť. Mohou být také prvkem, zachyceným na polykulturních lokalitách mezi sídlištními objekty. Nejvýraznější jsou takzvané „kroužky“.

Velké obdélné tvary – představují hluboké komorové hroby často s vnitřním dřevěným obkladem hrobové jámy, v nichž bývá uložen pohřeb nespáleného nebo spáleného těla.

Malé obdélné tvary – menší komorové nebo jámové hroby často se žárovým pohřbem nebo jámy pro pohřeb nespáleného těla, v archeologickém žargonu zvaný kostrový.

Malé body – zpravidla uložení spálených ostatků těl uložené v nádobě nebo v malé jamce.