VÝVOJ OSÍDLENÍ V PRAVĚKÉM A RANĚ HISTORICKÉM OBDOBÍ

Území středních Čech je typickým územím s archeologickými nálezy, jako pozůstatky po přítomnosti člověka, který se jako lovec pohyboval po tomto areálu s menšími či většími přestávkami 1,8 milionů let a od zemědělského pravěku, zhruba 6000 let před Kristem, se zde nepřetržitě usadil, kultivoval a přetvářel krajinu a podle svých potřeb. Je jisté, že po sobě zanechal řadu informací, z nich je řada do dnešních dnů zakonzervována pod povrchem. Někdy jsou zcela nenápadné a odhalí je až oko odborníka, jindy jsou patrné na dnešním povrchu a může si jich všimnout každý. Zpravidla jde o projevy stavby opevnění nebo o násypy nad hroby – mohyly.

Osídlení ve středním paleolitu, dělené na starší (zhruba 250 000 – 150 000 př. Kr.) a mladší (150 000 – 40 000 př. n. l.), je tvořeno přechodnými stanovišti skupin lovců a sběračů plodin. Z období mladšího a pozdního paleolitu (40 000 – 8 000 př. Kr.), mimo nálezy v jeskyních se objevují stopy po obydlí z nichž je nejznámější lokalitou Šanův kout na k.ú. HOSTIM. Sběrači a lovci období mezolitu (asi 8000- 6000/5500 let př.n.l.) se museli přizpůsobit změněným přírodním podmínkám. Proces oteplovaní klimatu vyvrcholil ve střední Evropě (6000/5000 – 4000). Převážná část země byla kolonizována lidmi, jejichž způsob obživy je založen na zemědělství a chovu zdomácnělých zvířat - kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou, kultura lengyelská, jordanovská – obrázky jako ukázka. K nejvýznačnějším evropským nalezištím nejstaršího období zemědělského pravěku patří BYLANY u Kutné Hory. Následný vývoj, společenské a kulturní změny v pozdní době kamenné - eneolitu (4.-3. tisíciletí př.Kr. – kultury s nálevkovitými poháry se známým nalezištěm Makotřasy, bádenská (kanelovaná), ŘIVNÁČSKÁ. První důležitá změna uvnitř společnosti je hospodářská. Jsou známy doklady o používání tažné síly domestikovaného skotu k orbě, k zápřahu do vozu. S doklady pohybu v oblasti, využíváním surovinových zdrojů a s rozsáhlými dálkovými kontakty (keramika, jantar), se setkáváme na prvních opevněných polohách hradištích s mohutným opevněním a vnitřním uspořádáním. V následujícím archeologickém období (době bronzové asi 2400 -800 př. Kr. – kultura ÚNĚTICKÁ, mohylová, KNOVÍZSKÁ, ŠTÍTARSKÁ došlo k zvládnutí metalurgie bronzu, kdy je poprvé vytvořena a použita umělá sloučenina. Poptávka po tomto materiálu, vedly k postupné devastaci a proměně prostředí především exploatací měděných a cínových rud a větší spotřebou dřeva. S objevením nového kovu dochází také ke zmnohonásobení především dálkových obchodních aktivit a k rozšíření obchodního sortimentu (jantar, zlaté šperky). Území, na němž a s jehož produkty se obchoduje, sahá od Pobaltí až na Blízký východ. Závěrem únětické kultury vznikají malá hradiště na význačných polohách, ovládajících širší okolí. Střední doba bronzová je zastoupena dvěma kulturami jednoho mohylového okruhu. Vedle dokladů otevřených venkovských sídel jsou známy výšinné i nížinné opevněné polohy. Během mladší a pozdní doby bronzové dochází ve středních Čechách k několikanásobným pohybům nositelů kultur popelnicových polí reprezentovaných knovízskou a lužickou kulturou. Zdá se, že jedním z fenoménů těchto událostí byly klimatické podmínky, které se proti předchozímu období radikálně změnily. Významným prvkem obou kultur je budování opevněných sídlišť a hradišť. Další společenský vývoj, zhruba až do slovanského osídlení našich zemí, probíhá v klimatickém období subatlantiku (700 př. Kr. – 600). Osídlení ve starší době železné (doba halštatská až časný latén přibližně 800 – 370) navazuje plynule na rozsah i formy předchozího osídlení i s jeho prostorovým rozrůzněním a dále se rozvíjí. Jeho starší část je nazývána kulturou BYLANSKOU, podle naleziště na katastru Bylan u Českého Brodu. Dochází víceméně ke sjednocení hmotné kultury, i když lokálně ovlivněné jinými podněty. Vedle vesnického osídlení známe i řadu menších samostatných jednotek, ohrazených vůči svému okolí a v mnohých případech opevněných, dvorce, menší hradiště a rozlehlá hradiště. Pozdně halštatské až časně laténské období bylo vrcholem pravěkého vývoje osídlení a využití středočeského prostoru. Následný vývoj v laténském kulturním prostředí (370 – 20 př. Kr.) prochází velkými strukturálními změnami. Variační šířka typů osídlení předchozího období se sjednocuje do vesnických sídel tvořených shluky obytných a hospodářských staveb, druhou variantou jsou samostatné neoplocené nebo oplocené usedlosti (dvorce – farmy). Systémová změna je dávána do spojitosti s historickými změnami ve složení populace příchodem nejprve menších skupin, označovaných za historické Kelty. Produkce železa dosáhla takového rozsahu, že umožnila výrobu širokého sortimentu specializovaných kovářských a dřevoobráběcích nástrojů, stavebního spojovacího materiálu, kování, prvků běžné užitné potřeby a zbraní. Všechna středočeská oppida, HRAZANY, ZÁVIST a STRADONICE měla, alespoň ve zkoumané části své rozlohy, dvorcovou zástavbu. Byla prokázána řemeslná výroba, rozsáhlé hospodářské a obchodní kontakty. Postupně dochází k přetváření do podoby jednotky městského typu. Klidná výměna obyvatelstva probíhá ve stále se zhoršujícím klimatickém období subatlantiku. Germánské obyvatelstvo (1. - závěr 4. stol. n. 1.) přineslo podstatnější změny ve skladbě a rozšíření osídlení. Pro počáteční fázi tohoto období je typickým keramickým tvarem „plaňanský pohár“ nazvaný podle naleziště v PLAŇANECH u Kolína, a celé germánské období (správně doba římského císařství) je děleno na dva stupně podle nedalekých pohřebišť prozkoumaných v polohách Pičhora a Třebická nacházejících se v katastru obce DOBŘICHOVA. Ve středočeském sídelním prostoru jsou obsazeny nejteplejší části území podél vodních toků. Nejsou budována hradiště, osídlení má jednotný zemědělský charakter, lišící se pouze způsobem umístění objektů. Doba stěhování národů se projevuje v našich zemích až závěrem 4. a na počátku 5. století. Přesuny poměrně velkých skupin obyvatel na značné vzdálenosti, organizované v rámci kmenových svazů, doložitelných historickými prameny. Nově příchozí Slované zaujali opět tradičně osídlená území kulturní lesostepi. Obyvatelstvo, s poměrně jednoduchou zemědělskou kulturou keramiky pražského typu, po jistou dobu žilo, vedle vlastních osad, také v osadách společně se zbytky germánských usedlíků, které zřejmě poměrně rychle asimilovalo. Pravděpodobně teprve v průběhu 8. století dosáhla hustota osídlení Čech úrovně známé v mladším pravěku. Vedle běžných, téměř nezměněných a stále nevelkých venkovských sídlišť, se v této době, spíše po polovině století, začíná vytvářet také síť opevněných lokalit - hradišť, která se stávají postupně centry teritoriálních mocenských útvarů, proměňujících se ve vzájemných střetech v první státní útvar, jehož základem se stalo území středních Čech. Jeho nejznámějšími hradišti jsou LEVÝ HRADEC, BUDEČ, TETÍN, LŠTĚNÍ, PŘISTOUPIM, BOLESLAV, LIBICE, KOUŘIM.

Více informací o středočeských archeologických nalezištích naleznete v encyklopediích, kde jsou také odkazy na další literaturu:

• Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie na území Čech, Moravy a Slezska. Praha.
• Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha.
• Sklenář, K. - Sklenářová, Z. – Slabina M. 2002: Encyklopedie Pravěku v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Praha.
• Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha.
• Čtverák, V. - Lutovský, M. – Slabina, M. – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha.